Goran Paskaljevič

*24.4.1947 (Radjevo u Bělehradu), jugoslávský filmový režisér. Patří k průkopnické generaci jugoslávských tvůrců, jejíž mnozí příslušníci (L.Zafranovič, G.Markovič, R.Grlič, S.Karanovič) vystudovali na přelomu 60. a 70. let pražskou FAMU ve třídě Elmara Klose

. Paskaljevič absolvoval v roce 1972 krátkým snímkem o krutém srbském obyčeji Legenda o Lapotu. Po návratu do Jugoslávie spolupracoval s bělehradskou televizí, pro kterou natočil několik inscenací a přes třicet dokumentárních a publicistických pořadů. Řada jeho krátkých dokumentárních filmů (např. Pan Hrstka, Několik slov o lásce, Legenda o Lapotu aj.) získala uznání doma i v zahraničí. V celovečerní hrané tvorbě debutoval v roce 1975 snímkem Strážce pláže v zimním období, který získal řadu ocenění. První Paskaljevičovy celovečerní hrané filmy (všechny byly uvedeny i v českých, převážně klubových kinech) nesly stopy vlivu české nové vlny nejen tématy, ale zejména svým stylem a tragikomickým laděním a také častým využíváním neherců. Filmografie (celovečerní hrané filmy): tragikomický příběh Strážce pláže v zimním období (1975), baladicky laděný snímek Pes, který měl rád vlaky (1977), téměř dokumentárně pojatý snímek o životě obyvatel domova důchodců Dny života plynou (1979), smutná komedie Zvláštní léčba (1980, nominace na Zlatý glóbus), psychologické drama Soumrak (1983, Hlavní cena na MFF v Chicagu), společensko kritické melodrama o životě romských dětí Anděl strážný (1987), tragikomedie Sud prachu (1998).