[Bokáčo], *1313 – †21.12.1375, italský renesanční novelista, básník a humanista. Jeho literární počátky ovlivnila láska k neapolské šlechtičně Marii D'Aquino (poéma Amorosa visione – Milostná rodina, román Fiametta). Velký význam pro další tvorbu mělo jeho přátelství s Petrarcou. Jeho hlavním dílem je Dekameron, cyklus 100 novel, zasazených do rámcového příběhu sedmi dívek a tří mladíků, kteří utekli před epidemií moru na venkov a po deset dní (odtud název z řečtiny – deka = deset, héméra = den) si vyprávějí příběhy. Boccaccio čerpal náměty z antických, orientálních i současných zdrojů, příběhy vynikají realistickou kresbou a životním optimismem, zesměšňují falešnou ctnost, oslavují lásku a ženu. Dekameron se stal vzorem italské a světové realistické novely a vybroušeným slohem přispěl k ustálení spisovné italštiny. Boccaccio též napsal Dantův životopis (Život Dantův), psal také latinsky (De casibus virorum illustrium – O příbězích slavných mužů).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
19. 10. 2005
Autor: -red-
Odkazující hesla:
commedia erudita, Dante Alighieri, Franco Sacchetii, Giambattista Giraldi, Hieronym Morsztyn, humanismus, idyla, italská literatura, Jiří Sovák, Kateřina Brožová, Luba Skořepová, Markéta Navarrská, Rockwell Kent, Vladimír Dlouhý.
