germánská mytologie

Náboženství

Nábožensko-mytologický systém starých Germánů zatlačovaný postupně v 5.–10. století křesťanstvím. Původní prameny o germánské mytologii (Tacitova Germania, runové nápisy, um. nálezy) nedostačují; hlavním pramenem jsou teprve literární památky z křesťanského období, které rozvíjejí staré germánské pověsti a oslavné písně na bohy a hrdiny (v islandské literatuře Edda, v německé Píseň o Nibelunzích). Germáni neměli zvláštní kastu kněží; magické funkce byly součástí moci náčelníků (knížat, králů). Germánská mytologie se vyvíjela od počáteční magie, uctívání mytických rostlin (například Yggdrasil), zvířat a démonů (trpaslíci, obři) až po složitou kosmogonii, jejíž definitivní podoba souvisí s předfeudální organizací germánských kmenů na základě vojenské družiny. Do čela božského rodu Asů se dostal Wodan (Odro), který vytlačil do vedlejšího postavení Tyra (Ziu) a Donara (Thora); jeho manželkou byla Freia (Frigg). S rodem Asů se prolíná božský rod Vanů (Njörd, Freyer, Freya). Islandské ságy hovoří i o zničení bohů a požáru světa (tzv. Ragnartik). Tematika germánské mytologie inspirovala středověkou literaturu germánských národů, později však byla vytlačena antickou a křesťanskou literární tradicí. Znovu objevena v 18. a 19. století.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Merkur.