Georgi Dimitrov

Biografie / Politologie

[Dymitrov], *18.6.1882 – †2.7.1949, bulharský politik a státník, činitel mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Od roku 1902 člen bulharské sociální demokracie, od 1903 jeden z představitelů těsňaků. V letech 1909–1923 tajemník Všeobecného dělnického odborového svazu, 1909–1919 člen vedení Bulharské dělnické sociálně demokratické strany (těsných socialistů), od roku 1919 Bulharské komunistické strany (BKS). Jeden z organizátorů protifašistického zářijového povstání v roce 1923, po jehož potlačení odešel do emigrace. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti. V letech 1923–1933 pracoval v exekutivě Komunistické internacionály (EKI), byl členem zahraničního byra BKS a tajemníkem Balkánské komunistické konfederace. V březnu 1933 bly zatčen v Berlíně v souvislosti s požárem Říšského sněmu a na podzim 1933 souzen v lipském procesu, který se stal díky jeho obhajovací řeči obžalobou nacismu. V únoru 1934 byl propuštěn z nacistického vězení. V letech 1934–1945 působil v SSSR. V období 1935–1943 byl generálním tajemníkem EKI, spoluautorem a propagátorem linie jednotné a lidové fronty proti fašismu, v letech 1937–1945 poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Za 2. světové války řídil protifašistický odboj bulharského lidu. Byl iniciátorem založení bulharské Vlastenecké fronty (1942). V letech 1945–1948 stál v čele Bulharské dělnické strany (komunistů), od roku 1948 generálním tajemníkem BKS, od roku 1946 zastával post předsedy rady ministrů Bulharské lidové republiky. Měl významný podíl na vyhlášení Bulharské lidové republiky (1946) a přijetí lidově demokratické ústavy (1947).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Theodor Neubauer.