geografie

[Řečtina], zeměpis – soubor vědeckých disciplín, zabývajících se krajinnou sférou, vztahy mezi systémem přírodního prostředí a systémem lidské společnosti v prostoru a čase, jejich složkami a dílčími komplexními útvary – geosystémy

. Objasňuje pravidelnosti a zákonitosti v rozmístění kvalitativně různých jevů se zaměřením na vzájemné působení společnosti a přírodního prostředí. Dělí se na geografii fyzickou a socioekonomickou. Obecné problémy geografie řeší teoretická geografie. V minulosti měla geografie převážně popisný a encyklopedický charakter. Současná geografie usiluje o stanovení zákonitostí územního rozložení různých geografických jevů a jejich komplexů a vývojových změn v tomto rozložení. Analytické rozbory jsou podkladem pro syntetické závěry a geografické prognózy. Kvalitativní různorodost předmětu geografických věd určuje i jejich vnitřní diferenciaci. Fyzická geografie jako přírodní věda studuje přírodní geosystémy krajinné sféry, jež tvoří zároveň geografické prostředí člověka. Socioekonomická geografie studuje společenskou sféru. Dílčí fyzickogeografické a socioekonomické disciplíny zkoumají jednotlivé přírodní a společenské složky (geomorfologie

, klimatologie

, hydrogeografie, biogeografie

, geografie obyvatel a sídel, geografie průmyslu, zemědělství, dopravy a cestovního ruchu). Systematickou povahu má zejména regionální geografie, která podává komplexní charakteristiky konkrétních územních celků. Speciální metodologickou geografickou disciplínou je kartografie

. Vedle tradičních kartografických metod se v poslední době rozšířily v geografickém výzkumu statistické, matematické, počítačové a jiné metody. Rozvoj aplikací geografického poznání vede k postupnému vytváření aplikované geografie. Geografické poznatky se využívají při řešení územního rozvoje, například při efektivním využívání přírodních zdrojů, optimalizaci rozmístění výrobních a nevýrobních aktivit, vytváření kvalitnějšího životního prostředí.