futurologie

Politologie / Filozofie

[Latina + řečtina], v nejširším smyslu soubor představ o budoucnosti lidstva. V užším smyslu oblast vědeckých výzkumů zabývajících se perspektivami společenských procesů, někdy též synonymum prognostiky. Termín futurologie pochází od německého sociologa O. Flechtheima, který tak roku 1943 označil netřídně koncipovanou „filozofii budoucnosti“ v protikladu k různým ideologiím a utopiím. V 60. letech se termín futurologie rozšířil v západní literatuře ve významu „historie budoucnosti“, též „vědy o budoucím“, která je povolána k monopolizaci prognostických funkcí různých vědeckých disciplín. Od konce 60. let se častěji hovoří o „zkoumání budoucnosti“ a výraz futurologie slouží jako symbol takových výzkumů. Buržoazní futurologie není jednotná. Apologetický směr vychází z technokratických teorií, jež redukují společenský pokrok na růst technicko-ekonomické úrovně společnosti, úzce souvisí s teoriemi postindustriální společnosti a snahami dokázat životaschopnost státně monopolistického kapitalismu, jeho široké možnosti modernizace (Z. Brzezinski, R. Aron, G. Fourastier a jiní). Reformistické směry naproti tomu dokazují nezbytnost konvergence kapitalismu a socialismu (D. Bell, A. Tofler, R. Jungk). Objevují se i levě radikalistické koncepce, hlásající nutnost katastrofy „západní civilizace“ tváří v tvář převratným změnám, jež vyplývají z vědeckotechnické revoluce. Od konce 60. let se dostává futurologie do krize. V průběhu 70. let nabývají převahu směry předpovídající „globální katastrofu“, jestliže zůstanou zachovány dosavadní tendence společenského vývoje. Významné místo v nich zaujímá tzv. Římský klub, z jehož iniciativy se provádí globální modelování perspektiv dalšího vývoje lidstva pomocí samočinných počítačů. Tito futurologové se rozdělili na dva směry: pesimistický šíří neomaltuziánské teorie, optimistický věří v možnost optimalizace státně monopolního kapitalismu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 12. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Johan Galtung.