František Antonín Špork

Biografie / Šlechta

*9.3.1662 – †30.3.1738, hrabě, český šlechtic, syn J. Sporcka. Významný mecenáš a osobitý představitel barokní kultury v Čechách. Jeho názory byly ovlivněny cestami po Evropě, zvláště po Francii a Nizozemí v letech 1680–1681 (zájem o jansenismus, literární a společenskou kritiku). Zdědil část držeb svého otce, zaměřil se zprvu na politickou kariéru (v 90. letech 17. století byl královským místodržícím v Čechách), postupně však na sebe upoutal pozornost jako umělecký mecenáš. Svými nonkonformními názory se dostal do sporu s jezuity. Spor skončil inkvizičním procesem (od roku 1729), v jehož rámci byly Šporkovi zabaveny jeho knihy a zničena mnohá výtvarná díla. Špork se zaměřil na typické formy a projevy vrcholně barokního umění. Od roku 1705 nechal budovat lázně, zámek, špitál, knihovnu, divadlo a řadu náboženských a symbolických soch v Kuksu, tiskárnu (kde byly tištěny i české knihy), knihovnu a poustevny v Lysé nad Labem atd. Při pobytu v Paříži poznal parforsní hon a s ním spojenou hru na lesní roh (který uvedl v roce 1681 do Čech), ale také moderní zásady lesnictví. Tyto poznatky po návratu uplatňoval na svých panstvích. Založil lovecký řád sv. Huberta, zřídil puškařskou dílnu. Dostal se do styku s představiteli barokního umění a některé získal pro své zakázky: patřili k nim sochař M. B. Braun, malíř P. Brandl rytci M. H. Rentz, D. Montalegre, básník J. Ch. Günther (*1695 – †1723), architekt G. B. Alliprandi, skladatelé J. B. Bach, A. Vivaldi, medailéři H. P. Groskurt (†1751) a Ch. Wermuth (*1661 – †1739). Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu (uvedeno 56 oper).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Hlavenec, Michael Jindřich Rentz, Šporkové, vanitas.