fotoelasticimetrie

[Fotoelastycimetrije, řečtina], zjišťování rozdělení napětí v technických zařízeních (například mostech nebo strojních součástech) na jejich modelech z průhledných hmot (z plexiskla, perspexu, celuloidu, dekozitu). Využívá se umělého dvojlomu vzbuzeného v modelu mechanickými silami. Model umístěný v polarizátoru se prosvěcuje rovnoběžným, lineárně polarizovaným světlem, které po průchodu zkříženým analyzátorem vytvoří interferenční obrazce. Při menším zatížení modelu se pozorují temně zbarvené izokliny

(čáry stejných směrů hlavního napětí) a při větším zatížení pak stejně zbarvené izochromáty

(čáry stejných rozdílů hlavních napětí), z nichž lze odvodit směr a velikost hlavního napětí. Fotoelasticimetrie prostorová řeší napjatost na trojrozměrných modelech metodou slepovaných modelů nebo metodou rozptýleného světla.