finská literatura

Literatura

Až do 19. století byla ovlivňována politickou a kulturní nadvládou Švédska. Rozvinula se z bohaté ústní tradice, jež vytvořila tři základní slovesné formy: epiku a lyriku kalevalského metra, písně s refrénem a ceremoniální poezii. Asi v letech 1150–1540 pronikala do lidové slovesnosti severská balada, zachovalo se velmi málo písemných památek, vesměs psaných latinsky nebo švédsky. Bohatší na písemné dokumenty bylo období reformace (1540–1640), kdy se finština stala jazykem bohoslužebným i literárním. M. O. Agricola (*asi 1510–†1557) překladem Nového zákona (1548) vytvořil literární finštinu. Až do 18. století si finská literatura uchovala náboženský ráz (J. Suomalainen, *asi 1540–†1588, E. Sorolainen, *asi 1545–†1625, J. Cajanus, *1655–†1681, M. Salamnius, *před 1650–†asi 1691), nejvýznamnější dílem byl překlad celé bible (1642). Národní uvědomění se prosazovalo od poloviny 18. století v pracích D. Jusleniusa (*1676–†1752), zejména však G. Porthama (*1739–†1804), který se zasloužil o vědecký výzkum finského jazyka a světského lidového básnictví a v roce 1775 založil první finské noviny. Jeho ideje dále rozvíjela řada spisovatelů v době obrozeneckého romantismu, zejména švédsky píšící J. L. Runeberg a sběratel finského folklóru E. Lönnrot, který vydal v roce 1835 národní epos Kalevala. K. Bergbom (*1843–†1906) měl významný podíl na založení finského divadla. Realismus, uvedený do finské literatury A. Kivim, vrcholil koncem 19. století pod vlivem norských vzorů v dílech M. Canthové, čelné osobnosti politické a literární společnosti Nuori Suomi (Nové Finsko), která si vytkla za cíl boj za národní a sociální reformy (P. *1827–†1913, K. Leino, *1866–†1919). Na přelomu 19. a 20. století se prosazovaly nové evropské literární proudy, zejména naturalismus (J. Aho), opětovně se jejich vliv ve finské literatuře uplatnil v poválečné literatuře působením literární organizace Tulenkantaja (Nositelé ohně, O. Paavolainen, M. Waltari, E. A. Vuorela, V. L. Kajava), jež prosazovala zvýšený zájem o sociální a politické otázky nastolené občanskou válkou v roce 1918 (P. Haanpää, T. Pekkanen, H. Hämäläinenová). Značný literární ohlas v celé Evropě vyvolala řada spisovatelů vlny novoromantismu (A. Järnefelt, J. Linnankoski, V. A. Kilpi, *1874–†1939, I. Kianto, F. E. Sillanpää). Obraz literatury 40. a 50. let je poznamenán především válečnými událostmi a jejich dozníváním v životě společnosti i jedince (A. Helaakoski, V. Linna, V. V. Meri, P. Rintala, J. Talvi, *1920). Autoři se soustředili ve skupině Kiila (Klín): A. Turtiainen, E. Sinervová. Moderní poezie hledá nové životní a umělecké hodnoty (E. L. Mannerová, *1921, P. Haavikko, *1931, P. Saarikoski, *1937), próza absorbovala moderní literární postupy a rozrůznila se tematicky i žánrově (M. Larni, A. Hyry, M. Tapio, *1924, E. Joenpeltová, E. Hietala). V dramatu, psaném finsky od roku 1845, zaznamenali největší úspěchy realističtí spisovatelé A. Kivi, M. Lassila, psychologicky zaměřená M. Jotuniová a H. M. Wuolijokiová.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 12. 2021
Autor: -red-