Ferdinand Peroutka

*6.2.1895 (Praha) – †20.4.1978 (New York), český novinář a politický publicista. Po studiích na gymnáziu pracoval od roku 1914 jako výtvarný referent v Herbenově

Času

. V letech 1919-1924 byl redaktorem listu Tribuna, v letech 1924-1939 vydával revue Přítomnost, v níž obhajoval ideologická a politická stanoviska skupiny Hradu, a současně pravidelně přispíval do Lidových novin. V letech 1939-1945 byl vězněn v nacistických koncentračních táborech. V letech 1945-1948 řídil revue Dnešek (navazující na Přítomnost) a byl šéfredaktorem Svobodných novin. V letech 1945-1946 byl také poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Kriticky vystupoval proti sílícím totalitním tendencím v Československu a stavěl se skepticky k perspektivám jeho poválečného demokratického vývoje. Po únorovém převratu 1948 emigroval. Do roku 1950 žil v Anglii, poté v USA. Zde řídil v letech 1951-1961 československé vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, vydával politické úvahy (Byl Edvard Beneš vinen? – 1949, Demokratický manifest – 1959), psal divadelní hry, román o osudech Čechů za druhé světové války Oblak a valčík (1976) vycházející ze stejnojmenného Peroutkova dramatu, či apokryfní historický román o Janě z Arku Pozdější život Panny (1980). Posmrtně byly vydány i Peroutkovy deníkové zápisy z let 1945-1948 a z doby exilu v souboru Ferdinand Peroutka – deníky... dopisy... vzpomínky (1995), výbor jeho rozhlasových promluv z let 1951-1977 vyšel pod názvem Úděl svobody (1995). Ke stému výročí narození Ferdinanda peroutky byla v roce 1995 založena Cena Ferdinanda Peroutky, udělovaná každoročně novinářům, kteří jsou svou prací nejblíže Peroutkova odkazu.