Ferdinand IV. (I.)

*12.1.1751 – †4.1.1825, z rodu Bourbonů, od roku 1759 král neapolský a sicilský; třetí syn španělského krále Karla III. Zprvu za něj vládla regentská rada v čele s B. Tanuccim. Podílel se na koaličních válkách proti Francii, v letech 1789 – 1799 a 1805 – 1814 ztratil vládu v Neapolsku, s podporou britského loďstva se udržel na Sicílii. Jeho moc v původním rozsahu obnovil vídeňský kongres

. Ferdinand se stal prvním králem nově organizovaného Království obojí Sicílie (oficiálně od roku 1816). Vládl absolutisticky, nedokázal zastavit revoluční hnutí (karbonáři

) ani čelit teroru mafie. Za revoluce v roce 1820 byl nucen vydat ústavu, kterou zrušil po intervenci rakouských vojsk (z rozhodnutí lublaňské konference Svaté aliance).