fauxbourdon

[Foburdon, francouzština], skladebná technika evropského vícehlasu kolem roku 1430 (G. Dufay), spočívající v paralelním vedení hlasů v sextakordech, zapisován pouze jako dvojhlas, třetí (střední) hlas byl improvizován jako zdvojení vrchního hlasu o kvartu níž. Vrchní hlas obsahoval kolorovanou základní melodii (cantus firmus). Na fauxbourdon navázaly v 15. století anglický faburden a v 16. století italské falso bordone, kdy se jednalo o prostou homofonní harmonizaci cantu firmu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 12. 2006
Autor: -red-