exteriorizace

Psychologie

[Latina], externalizace – psychologie, zvnějšňování, opak interiorizace. a) Způsob převedení vnitřní (subjektivní) činnosti v činnost vnější, která působí na okolí a kterou se u člověka objektivizují prožitky, představy a myšlenky (proces zvnějšňování psychické činnosti v interakci jedince s prostředím). b) Proces, kterým se dítě učí postupně rozlišovat pojmy „já“ a „svět“ v průběhu oddělování vjemů vlastního těla od vjemů prostředí (přechod nediferencovaného vnímání ve vnímání diferencované). c) Patologické připisování vlastních pocitů vnějším objektům či promítání vnitřního konfliktu na vnější scenérii. d) Probuzení pudové složky vnější stimulací v rámci určitého motivačního schématu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 9. 2006
Autor: -red-