expresionismus

Hudba

hudba směr z počátku 20. století (mezi lety 1910–25), pěstovaný zejména německými a rakouskými skladateli. Pro expresionismus je charakteristický krajní subjektivismus vyjadřující se nervním, vypjatým, až násilným hudebním projevem vlastní nepokoj a individuální pocit tragiky v příbězích postav nemajících perspektivy a určených ke zkáze (Bergova opera Yojcek). Mnohdy se však pocit bezvýchodnosti měnil v revoluční hněv, uvědomění sociální sounáležitosti a v politickou satiru (H. Eisler). Hudebně je pro expresionismus příznačný odpor proti tradičním hudebním vyjadřovacím prostředkům, atonalita, dodekafonie, čtvrttónová hudba, vzrušená melodika, disonantní harmonie, uplatnění barvy nástrojů. Skladatelé: A. Schtinberg, A. Berg, A. Webern, E. Křenek, A. N. Skrjabin, B. Bartók, P. Hindemith, u nás zvláště A. Hába.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: hudba.