etická norma

Obecná míra etické hodnoty charakteristická pro historicky společensky proměnlivý obsah kolektivního vědomí. Společensko historickou podmíněností je určen vývoj etické normy od Sokratova „hlasu svědomí“ nebo epikurejského eudaimonismu přes normy křesťanské morálky, kategorický imperativ, různé koncepce i odmítání etiky pragmatismem až k utváření morálky a jejího kodexu jako nejvyššího stupně mravního vývoje lidstva.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 9. 2006
Autor: -red-