estetický soud

Sociologie / Slova, zkratky a rčení

Duchovně praktická emocionální schopnost člověka, utvářející se v procesu jeho výchovy jako hodnotící aktivita vyjadřující estetický postoj. Tento postoj, podmíněný vztahem umění a společnosti jako společensko-historicky proměnlivým vztahem hodnotícího subjektu a hodnoceného objektu, je objektivován estetickou normou. Vztah k estetické normě jako součásti širšího světa materiálních i duchovních hodnot umožňuje v estetickém soudu přímé vyjádření citového i volního poměru člověka ke světu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 8. 2006
Autor: -red-