epirský despotát

Épeirský despotát – feudální státní útvar v Makedonii a severním Řecku vytvořený roku 1204 v důsledku rozpadu byzantské říše po dobytí Konstantinopolu křižáky. Zakladatelem byl Michael Angelos Dukas, příbuzný byzantské vládnoucí dynastie Angelovců. Hlavním měste byla Arta. Slabá centrální moc a existence jednotlivých více či méně samostatných území v rámci epirského despotátu vedla roku 1230 k jeho rozdělení na oblast kolem Soluně (vládl Manuel Angelos) a na vlastní epirský despotát pod vládou Michaela II. Angela. Nikajský císař Jan III. Vataces dobyl roku 1246 Soluň a v roce 1252 přinutil vládce epirského despotátu k přijetí byzantské nadvlády; roku 1337 epirský despotát znovu sjednocen s byzantským impériem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 1. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Theodóros II. Laskaris.