epilepsie

Lékařství, [řečtina], epilepsia, padoucnice – souborné označení pro poruchy mozku projevující se opakovanými záchvaty křečí, popřípadě pro náklonnost k opakovaným záchvatům křečí. Záchvaty jsou způsobeny elektrickým výbojem v určité části nervových buněk a mohou se projevovat poruchami vědomí a vnímání, křečemi, vegetativními projevy a psychickými příznaky. Klasickým epileptickým záchvatem je tzv. grand mal (tonicko-klonický záchvat) vyznačující se náhlým bezvědomím, křečemi, pokousáním a pomočením. K jiným záchvatům patří tzv. petit mal, mrákotné stavy, čichové záchvaty aj. Epilepsie se dělí na samostatnou (primární či genuidní), u které je příčina nejasná (příčinou může být např. porodní trauma s porodní asfyxií, infekční vlivy, vzácně dědičnost), a druhotnou (sekundární), u které jsou příčinou postižení mozku (nádor, poranění). Před epileptickým záchvatem se stereotypně dostavují různé subjektivní vjemy a prožitky (aura) a postižený je tedy schopen určit, že se záchvat dostaví. Na všechny druhy záchvatů má však nemocný úplnou amnézii. K diagnóze se využívá především EEG

a zobrazovací metody k odhalení eventuální příčiny. Nelze-li tuto stanovit, používají se k léčbě antiepileptika (fenobarbital, diazepam).