elektronový mikroskop

Mikroskop

, v němž se na rozdíl od optického mikroskopu používají nikoli světelné, ale elektronové paprsky (tok rychlých elektronů

), které ve vakuu procházejí elektromagnetickými čočkami (které vyvinul v roce 1926 Hans Busch

). První transmisní elektronový mikroskop vyvinul a zprovoznil v roce 1931 Ernst Ruska

. Elektronové mikroskopy dosahují vysoké rozlišovací schopnosti (až 2 nm, některé technologie i 0,1 nm) a velkého zvětšení. Používají se k přímému zobrazení například jemných struktur objektu, v biologii ke studiu ultrastruktury buněk. Obraz z elektronového mikroskopu je monochromatický a dobarvuje se někdy dodatečně. Podle technologie může být použito sledování elektronů, které projdou vzorkem – transmisní elektronový mikroskop (TEM – Transmission Electron Microscope), sledováním ztráty energie paprsku elektronů na vzorku – rastrovací elektronový mikroskop (SEM – Scanning Electron Microscope), sledováním rozptylu elektronů z paprsku –  reflexní elektronový mikroskop (REM – Reflection Electron Microscope), kombinace výhod rastrovacího a transmisního elektronového mikroskopu – rastrovací transmisní elektronový mikroskop (STEM – Scanning Transmission Electron Microscope), zvláštní režim transmisního mikroskopu využívá technologie difrakce elektronů (SAED – Selected Area Electron Diffraction), na úrovni atomů (rozlišení 0,1 nm vodorovně a 0,01 nm, resp. 10 pm) pracuje elektronový mikroskop s vodivým hrotem blízko u vzorku – rastrovací tunelový mikroskop (STM – Scanning Tunneling Microscope).