ekologie sociální

Někdy také sociální aspekty ekologie – vědní disciplína zkoumající vztahy mezi lidskými společenstvími a jejich prostorovým, geografickým, sociálním a kulturním prostředím, různé formy vlivu výrobní činnosti na stav a vlastnosti životního prostředí, ekologické vlivy antropogenních, zejména urbanizovaných, ekologických faktorů na fyzické a psychické zdraví člověka, na geofond lidské populace ap. – Již v 19.století vznikaly studie a výzkumy o narušování rovnováhy v přírodě v důsledku lidské činnosti (Vidal de la Blanche, D. P. March, A. A. Grigorjev). Rozvoj geochemie a biochemie ukázal, v jaké míře se lidská činnost stala mocným geochemickým činitelem, což se stalo základem vyčlenění nové geologické éry, nazývané někdy antropogenní (A. P. Pavlov). Pro nejnovější etapu působení člověka na geologické podmínky má zásadní význam Vernadského koncepce biosféry a její přeměna v noosféru. Sociální ekologie podstatně změnila dosavadní vědecké myšlení, vypracovala nové teoretické a metodologické přístupy i orientace u představitelů různých oborů, přispěla k formování nového ekologického myšlení. Předmětem sociální ekologie je analýza přírodního prostředí jako složitého diferencovaného systému, jehož různé složky tvoří dynamickou rovnováhu. Sociální ekologie považuje biosféru Země za ekologický domov lidstva, spojuje životní prostředí a činnost člověka v jednotnou soustavu příroda – společnost. Odkrývá vlivy lidské činnosti na rovnovážnost přírodních ekosystémů, klade otázku o možnostech řízení a racionalizace vzájemných vztahů mezi přírodou a člověkem. Ekologické myšlení vytváří různé varianty hodnocení techniky, technologie a výroby. Ekologický pesimismus a tzv. alarmismus spolu s oživováním reakčního romantismu rousseauovského ražení považuje za prapříčinu soudobé ekologické krize samotný pokrok vědy a techniky. Jiné doktríny se snaží alespoň omezovat či zadržovat technologický a ekonomický vývoj. V protikladu k těmto učením se rozvíjí koncepce radikální přestavby technologie, jejího očištění od všeho, co ničí a znehodnocuje životní prostředí, a vytváření nových technických prostředků a technologických procesů (v dopravě, energetice), které by vyhovovaly ekologickým hlediskům. Ekologické přístupy se prosazují též v ekologické ekonomice, která bere v úvahu nejen ovládání, ale i ochranu přírody, obnovu ekosféry, zdůrazňuje nejen důležitost efektivnosti a produktivity, ale též nutnost ekologického zdůvodnění technických inovací, ekologické kontroly plánování a vývoje produktivity průmyslu Ekologická hlediska vedou k tomu, že se v rámci sociální ekologie vyčleňují takové oblasti, jako ekologie kultury, hledající cestu k ochraně a obnově různých prvků kulturního prostředí, vytvořených lidstvem v průběhu jeho dějin (archeologických památek, krajiny), a ekologie vědy, která sleduje rozmístění vědeckovýzkumných center, problémy vědeckých kádrů, disproporcí a problémů v sítích vědeckovýzkumných center, dále prostředky informace, financování a struktury vědních komunit. Rozvoj sociální ekologie přináší cenné podněty k tomu, aby před lidstvem byly vyzdvihovány nové hodnoty, jako je uchování ekosystému, dále citlivého vztahu k životu ap. Tendence k ekologickým přístupům v etice se projevují v různých etických soustavách, jako je učení A. Schweitzera o úctě k životu nebo etika přírody amerického ekologa O. Leopolda, kosmická etika K. E. Ciolkovského, etika lásky k životu, vypracovaná ruským biologem D. P. Filatovem, ap.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: ekologické úrovně.