egyptská architektura

Egyptská architektura I. a II. dynastie využívala opracované kamenné kvádry, zatímco za III. dynastie (Sakkára) se díky Imhotepovi

zformovala slohová podoba monumentální architektury transformující organické materiály do kamene. Období IV. dynastie (Gíza) přineslo dořešení architrávového systému s omezením interaxiální vzdáleností podpor, což se odráží například v komplexu Raachefova zádušního chrámu. Za V. dynastie (Abúsír) byly plně uplatněny všechny principy egyptské architektury, včetně sloupů, architrávů, sloupových ochozů, bazilikálního osvětlení a architektonické plastiky. Stavby tohoto období zdůrazňovaly průčelí, podélnou osovou dispozici, symetrii a proporční harmonii. Charakteristická byla organizace uzavřeného vnitřního prostoru s aditivním členěním a článkovanou strukturou.