divinace

Náboženství / Slova, zkratky a rčení

[Dyvinace, latina], věštění, původně náboženský úkon, který měl zjistit budoucnost, respektive výsledek podnikané činnosti. Divinace se zakládá na primitivní víře v možnost získat tuto informaci od božstva, jež je znalé budoucnosti, ať již dotazem vzneseným na ně prostřednictvím věštce, nebo pozorováním přírodních úkazů. V antice nabyla divinace nejrůznějších forem, neboť jí byl připisován značný význam v životě společnosti i jedince. V antickém Římě přejali celý systém pravidel divinace od Etrusků (tzv. disciplína Etrusca) a přijali pravidla vlastní, přičemž některé úkony spadaly do kompetence augurů, jiné haruspiků apod. Věštěním se zabývaly též některé filozofické školy, například stoikové, M. T. Cicero napsal spis De divinatione. V 1. polovině 2. století př.n.l se počali v Římě objevovat orientální astrologové, kteří určovali osud jedinců na základě postavení hvězd. Ve středověku převzali některé funkce věštců křesťanští kněží, například při vojenských výpravách se snažili dosáhnout příznivého rozhodnutí o budoucnosti modlitbami, přímluvami u boha atp. Přestože nevědecká podstata divinace byla mnohokráte prokázána, jsou její četné formy, například astrologie, dosud značně rozšířeny, a to nejen v zaostalých částech světa, ale též ve vyspělých zemích.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 8. 2006
Autor: -red-