diktatura

[Latina], způsob uskutečňování moci ve státě. Vyjadřuje především třídní podstatu každé politické moci, fakt, že v každé společnosti politicky vládne třída, v jejíchž rukách je rozhodující ekonomická moc. V druhé řadě se diktatura týká způsobu realizace politické moci (diktátorský režim, diktátorské metody). Protože každý stát je nakonec diktaturou jedné vládnoucí třídy, může být tato moc uskutečňována různými formami. Změna formy (režimu) vlády nemění její podstatu. Dějiny znají otrokářskou, feudální a proletářskou diktaturu. Přitom diktatura vykořisťovatelských tříd se zásadně liší od diktatury proletariátu, neboť se zakládá na vládě menšiny nad většinou, zatímco diktatura proletariátu představuje vládu naprosté většiny pracujících nad zbytky vykořisťovatelských tříd. Diktatura jako forma vlády, charakterizovaná přímým používáním ozbrojené síly, se historicky projevuje jako moc zaměřená na realizaci revolučních úkolů a uskutečňovaná představiteli pokrokových tříd (jakobínská diktatura, diktatura proletariátu po Říjnové revoluci), anebo jako reakční, kontrarevoluční diktatura, zaměřená na potlačení revoluce a uskutečňovaná reprezentanty reakčních tříd (Cavaignakova diktatura ve Francii 1848, Thiersova diktatura potlačující Pařížskou komunu 1871, fašistická diktatura v Itálii a v Německu). Podstata diktátorské třídy se nemění ani tehdy, je-li diktatura představována skupinou osob (oligarchie) nebo jednotlivcem (osobní diktatura, režim osobní moci). Viz také diktatura proletariátu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: kwangdžuské události.