dialekt

[Dyalekt, řečtina], nářečí – nespisovná varianta jazyka sloužící dorozumění mezi pospolitostmi spojenými svazky místními, sociálními nebo profesními. Nejrozvinutější jsou dialekty místní, které se vydělují vlastnostmi hláskoslovnými, lexikálními a gramatickými. Jsou výsledkem dlouhověkého vývoje, dochovávají staré hranice mezi státy, feudálními celky, kmeny. V současné době vlivem migrace obyvatel, škol a masových komunikačních prostředků mizí. Jejich hlavní rysy přežívají v nadnářečních útvarech (interdialektech). Dialekty sociální a profesionální se vyznačují hlavně slovní zásobou. Náleží k nim profesionální dialekt lidí spojených stejnou prací (dialekt horníků), slangy zájmových skupin (studentů, sportovců), argoty deklasovaných vrstev (zlodějů, falešných hráčů). Místní dialekty se dělí do čtyř základních skupin odlišujících se vývojem samohlásek í a ý. Dialekty české v užším smyslu za ně mají ej a ou (mlejn, mouka), středomoravské (hanácké) é a ó (mlén, móka), východomoravský (moravskoslovácký) je zachovávají (mlýn múka), slezské (lašské) zkracují. Dialekty české v užším smyslu se dále dělí na středočeský (v současnosti bez vlastních osobitých rysů), jihozápadočeský (mužovo bratr, sestra, bej sebe) s úsekem domažlickohoršovskotýnským (obsahuje chodský dialekt) a doudlebským, severovýchodočeským (prauda) s úseky podještědskopodkrkonošským, náchodskokladským a litomyšlským (petácký dialekt). Středomoravský dialekt se dělí na centrální, jižní a západní. Východomoravské (obsahující některé rysy shodné se slovenštinou) jsou jižní (slovácké), severní (valašské) a přechodové západní (úsek dolský a kelečský). Slezské dialekty se vyznačují ztrátou délek a přízvukem na předposlední slabice, dělí se na skupinu moravskou (děti), ostravskou (díeči) a opavskou (džeči). Slovenské dialekty se dělí na středoslovenské (poriadok, bieli, stuol), západoslovenské (porádek, bili, stól) a východoslovenský (poradek, bieli, beli, bílí, stol, stul). Zvláštními rysy se odlišuje hlavní skupina středoslovenská (mäso proti západoslovenskému maso a východoslovenskému meso, laket proti loket, krácení dlouhé slabiky po předchozí dlouhé dávam, prauda proti pravda). Středoslovenský dialekt se dělí na skupinu severní (oravskou, turčanskou, liptovskou), jižní (zvolenskou, tekovskou, gemerskou). Západoslovenský na severní (trenčanskou, povážskou), jihovýchodní (středonitranskou), jihozápadní (trnavskou). Východoslovenský na jihozápadní (spišskou, abovskou), střední (šarišskou, zemplínskou) a východní.