detektor záření

Částicová fyzika

Zařízení ke zjišťování jaderného záření. Různé typy detektorů využívají různé druhy interakce hmoty s jaderným zářením (ionizace, luminiscence, Čerenkovovo záření, změna vodivosti polovodičů a dielektrik). Nejrozšířenější jsou a) detektory záření s plynovou náplní, pracující na principu ionizace plynu při průchodu jaderného záření, b) scintilační detektory záření, využívající luminiscenci při průchodu jaderného záření hmotou, c) polovodičové d. z., využívající změny vodivosti polovodivých materiálů při průchodu jad. záření. Zvláštní skupinu tvoří detektory záření, ve kterých se registrují dráhy nabitých částic (mlžné a bublinkové komory). V lékařství jsou scintilační detektory záření používány v nukleární medicíně k měření energie záření X nebo γ, vysílané z radioaktivní látky vpravené do organismu. Detektor záření studnicový, určený pro měření radioaktivních vzorků s nízkou aktivitou, kdy krystal scintilačního detektoru záření je umístěn v tlusté vrstvě kolem vzorku. Detektor záření celotělový, umožňující pomocí jednoho nebo i více velkoobjemových scintilačních detektorů záření stanovit celou radioaktivitu v lidském těle. Vyšetřovaná osoba se měří buď ve zvláší zhotoveném křesle, nebo na lůžku při použití více detektorů záření. Pro kontrolu vnitřního zamoření pracoviště v radioaktivním prostředí se užívají zvláší citlivé detektory záření a silné stínění místnosti, ve které je umístěn celotělový detektor záření, aby se odfiltrovalo kosmické záření.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 9. 2006
Autor: -red-