desegregace

Hnutí v USA usilující o ukončení diskriminace černošských občanů. Po občanské válce (1861–1865) bylo v jižních státech USA přijato mnoho segregačních zákonů. Segregaci

podpořil v roce 1896 i Nejvyšší soud – rozhodnutím, že jeden ze zákonů státu Louisiana (podle něhož byla zřízena stejná, ale oddělená zařízení pro černochy a bělochy ve vlacích), není protiústavní. Toto rozhodnutí se na další půlstoletí stalo precedentem, který ve formě „rovný, ale oddělený“ využívaly jižní státy jako odůvodnění pro vytváření segregovaných zařízení. Počátkem 20. století se segregace rozšířila na školy, nemocnice, kostely a vězení. Černí i někteří bílí obyvatelé Spojených států začali postupně usilovat o zrušení segregace a roku 1909 založili Národní sdružení pro podporu barevného lidu. Tyto snahy narazily na odpor státních úřadů i bělošských organizací. Změny se staly nevyhnutelnými po druhé světové válce, v jejímž průběhu sloužil v armádě více než milion černochů. V roce 1948 prezident H.S.Truman

vydal nařízení požadující odstranění segregace v ozbrojených složkách, o významnější reformy se zasloužila až hnutí za občanská práva v 50. a 60. letech. Milníkem se stalo rozhodnutí Nejvyššího soudu o zrušení segregace ve státních školách (1954). Proti segregaci v dopravě byly organizovány tzv. jízdy svobody. Úsilí černošského pastora M. L. Kinga

vedlo ke schválení Zákona o občanských právech (1964) a Zákona o hlasovacím právu (1965), které prohlásily segregaci za nelegální.