dělba práce

Kvalitativní diferenciace pracovní činnosti, vedoucí k oddělení a koexistenci různých druhů práce. Realizuje se v různých formách, jež odpovídají úrovni vývoje výrobních sil i charakteru výrobních vztahů. Projevem dělby práce je vzájemná výměna činností ve společnosti. Rozlišuje se společenská dělba práce a technická dělba práce. Společenská dělba práce je diferenciací různých společenských funkcí a druhů činnosti, vykonávaných různými skupinami lidí v celospolečenském měřítku. Patří sem profesionální dělba práce, různost zaměstnání i rozdělení různých oblastí činnosti, jako průmysl, zemědělství, výchovy a vzdělání, vědy, vojenství, administrativy a podobně. Technická dělba práce označuje rozdělení určitého druhu práce na řadu dílčích operací, funkcí, vykonávaných různými lidmi v rozměrech dílny, továrny nebo určité organizace. Mezi společenskou a technickou dělbou práce existují souvislosti, avšak svým původem a charakterem jsou odlišné. K. Marx charakterizoval rozdělení společenské výroby na její hlavní druhy (průmysl, zemědělství, doprava) jako všeobecnou dělbu práce, rozdělení těchto druhů na jednotlivá odvětví a obory jako speciální dělbu práce a rozdělení práce uvnitř dílny nebo podniku jako jednotlivou dělbu práce. Prvotní dělba práce vzniká v prvobytné společnosti a má charakter tzv. přirozené dělby práce, odrážející rozdíly pohlaví a věku. V dalším vývoji vede dělba práce ve spojitosti s dalšími činiteli, jako je růst majetkových rozdílů, k počátkům třídních protikladů, jež zakládají protiklad mezi městem a venkovem, mezi fyzickou a duševní prací. Pastevectví se oddělilo od zemědělství (prvá velká dělba práce), řemeslo se oddělilo od zemědělské výroby (druhá velká dělba práce), a konečně obchod se oddělil od ostatní hospodářské činnosti (třetí velká dělba práce). Antagonistická třídní struktura upevňuje dělbu práce a vtiskuje jí zvláštní charakter, podmíněný nakonec vládou soukromého vlastnictví. Dělba práce, vede ke zprostředkovaně společenské povaze práce a stává se jedním ze zdrojů a projevů odcizení v třídní společnosti. Historickými stupni dělby práce se stalo plánovité a autoritativní rozdělování práce v občině, dále dělba práce spojená s kastovními a cechovními systémy. Teprve manufaktura, vytvořená kapitálem, ničí strnulé cechovní přehrady a rozčleňuje práci na množství dílčích operací a funkcí. Otevírá zároveň cestu pro rozvoj strojové velkovýroby, v níž se dělník přeměňuje v oduševnělou součást strojového systému. Velký průmysl neustále přeměňuje dělbu práce uvnitř společnosti. Současné tendence ve vývoji dělby práce směřují k prohlubování specializace ve smyslu vývoje profesionální struktury, nutné pro rozvoj soudobé společnosti. V každé oblasti probíhá rozvoj dělby práce svérázně a také rozporně. Tak v materiální výrobě mají různé formy dělby práce svůj základ v různých stupních jejího vývoje (ruční práce, mechanizace, automatizace). V oblasti vědy se vytvářejí velké vědecké ústavy, roste počet vědeckých oborů, prohlubuje se specializace, vzniká potřeba dokonalejší organizace vědecké práce, jejího řízení, vytváření koordinačních a řídících útvarů. Změny v sociální struktuře vedou k tomu, že i oblast správy a řízení se stává zvláštní specializací se specifickou dělbou práce, což obdobně platí i o výchově a vzdělání, zdravotnictví a podobně. Rozlišujeme dále horizontální a vertikální dělbu práce, spjatou s růzností postavení a role sociálních a profesionálních skupin. Zvláště složité problémy dělby práce vznikají při přechodu od jedné epochy nebo společenského řádu k druhé.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 9. 2006
Autor: -red-