dánské výtvarné umění

Výtvarné umění

Období vikinského umění bylo oslabováno pronikáním křesťanství od 9. století, které dánské výtvarné umění začlenilo do evropského kontextu. V románském období převažovala cihlová architektura (rotundy na Bornholmu), kamenné reliéfy a zlatnictví, v gotice německé a anglické vlivy, reformace se projevila antiuměleckými tendencemi. V renesanci dominovaly vlivy italské a vlámské (zámky Kronborg, Rosenborg, kodaňská burza), sochařství (zvláště pomníky, řezbářská a kamenická architektonická výzdoba) i malířství ovládaly cizí, zejména nizozemští mistři, podobně i v baroku (zámek Charlottenburg). Od poloviny 18. století sílila domácí tvorba (B. Thorvaldsen, založena Akademie), romantismus 19. století, odpovídající domácím tradicím a opírající se o severskou mytologii, výrazně ovlivnil zahraniční umělce (A. Kunge, C. D. Friedrich. C. Dahl). Ve 20. století se dánské výtvarné umění vyrovnává se západoevropskými uměleckými proudy, rozvíjí se zejména architektura (univerzita v Árhusu), sochařství a realistická grafika (H. Bidstrup). Dánské výtvarné umění se orientuje zejména na tvorbu životního prostředí v souladu s domácími formálními a materiálovými tradicemi (architektura, umělecké řemeslo, design) a v návaznosti na koncepce Bauhausu a Le Corbusiera (radnice v Rodovre).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 3. 2007
Autor: -red-