Ďábel

[Řecky diabolos, hebrejsky satan], pomlouvač, odpůrce, žalobce, nepřítel, svůdce; a) v právní praxi Izraele starozákonní éry žalobce před soudem stojící po pravé straně obžalovaného (satan). V biblickém významu odvozeně žalobce božího tribunálu ovládající při soudech nad lidmi nepřátelské síly (nemoci, živly); b) v židovském náboženství (zejména pozdějším) padlý anděl, svržený bohem do hlubin za svou pýchu; c) v křesťanském náboženství nepřítel člověka i boha, šiřitel zla a zkázy. Vládce říše zlých duchů v podsvětí (Satan), jehož moc byla údajně omezena příchodem Krista; d) v lidových představách starověku a středověku démon (duch zemřelého či zlý duch). Poněvadž podle mýtu sídlil zlý duch i v kozlu, stalo se toto zvíře zosobněním ďábla (v mladší verzi chlupatá páchnoucí bytost s kopyty, obývající většinou pouště) v pověstech, pohádkách a bájích pekelná bytost nadaná nadpřirozenými schopnostmi a škodící člověku (čert).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 8. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: čert, exorcismus.