Cushingova nemoc u psů

Lékařství / Zoologie

Hyperadrenokorticismus – nejčastější endokrinopatie psů charakterizovaná nadbytkem glukokortikoidů v kůře nadledvin. Podle lokalizace příčiny, které vedou k spontánnímu hyperadrenokorticismu lze rozdělit onemocnění na primární, sekundární a terciární. Primární příčinou bývá nádor kůry nadledvin a z toho plynoucí nadprodukce zejména glukokortikoidů. Nádory se mohou vyskytnout jednostranně i oboustranně a většinou se jedná o nezhoubné adenomy, i když lze občas diagnostikovat i zhoubné karcinomy s případnými metastázami do plic nebo jater. Sekundární onemocnění se vyznačuje nadprodukcí adrenokortikotropního hormonu (ACTH), který stimuluje tvorbu kortikoidů. Svůj podíl na tomto stavu mají adenomy hypofýzy, které poprvé u člověka objevil v roce 1932 americký neurochirurg Cushing. Terciární neboli hypotalamový hyperadrenokorticismus nebyl u koček a psů zatím prokázán. V České republice se postupně stává významný tzv. iatrogenní hyperadrenokorticismus, který vzniká v důsledku léčebného podávání glukokortikoidů. Spontánní onemocnění se objevuje u zvířat ve středním až vyšším věku. Z plemen bývá nejčastěji postižen pudl, jezevčík a boxer. Z postupně se vyvíjejících příznaků se objevuje obezita, úbytek svalové hmoty, zvýšený příjem tekutin a časté močení, apatie, zvýšená potřeba spánku, neochota k pohybu a kožní problémy. U koček se může v souvislosti s onemocněním projevit diabetogenní efekt glukokortikoidů. Iatrogenní hyperadrenokorticismus se neváže na věk a spektrum zvířecích pacientů. Většinou vyplývá z nejdůležitějších indikací, které vedou k léčebnému podávání glukokortikoidů, např. alergie, autoimunitní onemocnění, nádorová terapie. Léčba spontánního onemocnění může být buď chirurgická nebo lze využít chemoterapie. Terapie iatrogenního typu záleží na důvodu podávání léčby glukokortikoidy. Důležitou prevencí vzniku iatrogenního hyperadrenokorticismu zůstává uvážlivé používání glukokortikoidů veterinárními lékaři. Naprostá většina pacientů s tímto onemocněním bez léčby nepřežívá déle než jeden rok, přičemž k úhynu může dojít v důsledku komplikací jako je cukrovka, srdeční selhání či tromboembolie.

Vytvořeno: 1. 9. 2008
Aktualizováno: 1. 9. 2008
Autor: -vc-