consecutio temporum

[Konsekúcijó tempórum, latina], souslednost časů – zásada užívání slovesných časů v souvětí, vyjadřuje vztah časové následnosti, respektive závislosti slovesných dějů mezi větou řídící (hlavní) a větou podřízenou (vedlejší). Uplatňuje se v jazycích s rozvinutým systémem slovesných časů, zejména v klasické latině, a ve zjednodušené formě v moderních jazycích (anglickém, německém, francouzském).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 11. 2006
Autor: -red-