církevněslovanský jazyk

Náboženství / Jazykověda

Církevní slovanština – termín označuje jednak mladší etapu staroslověnštiny (asi od 11. století), kdy se staroslověnština v jednotlivých slovanských jazykových oblastech přizpůsobila – především v hláskosloví a tvarosloví – mluvenému jazyku dané oblasti, podle toho se rozeznávají redakce církevněslovanského jazyku, především redakce ruská, bulharská, srbská, chorvatská a česká (zde se jedná o staroslověnštinu přemyslovského období), v jejichž rámci se dále odlišují detailnější varianty podle příslušnosti k jednotlivým nářečím. Jednak se termínem církevněslovanský jazyk označuje liturgický jazyk pravoslavné církve, a to od období, kdy slovanské národy východní církevní oblasti začaly vytvářet vlastní národní spisovné jazyky, tj. od 18.–19. století.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 4. 2007
Autor: -red-