chování živočichů

Soubor všech objektivně pozorovatelných aktivit organismu, jimiž se uskutečňuje vzájemné působení mezi organismem a prostředím. Adaptace k rychlým změnám prostředí, jež probíhají rychleji než trvání jedné generace, založené většinou na aktivním pohybu a vyznačující se různým stupněm složitosti. Chování živočichů zahrnuje jednak stereotypní způsoby, jako například taxe, reflexy a vrozené instinkty, dále proces učení, tj. schopnost organismu modifikovat chování na základě individuální zkušenosti, a konečně elementární rozumovou činnost, tj. schopnost postihnout na základě předchozí zkušenosti jednoduché empirické vztahy, které spojují věci a jevy v prostředí, a schopnost využívat těchto vztahů pro vlastní jednání v nové situaci. Předpokladem chování živočichů je rozvoj nervové a svalové soustavy, postupná centralizace procesů regulace všech životních pochodů organismu, schopnost registrace změn v prostředí a v organismu samém, vznik paměti a zdokonalování analytických možností centrální nervové soustavy. Nejprostudovanějším typem chování živočichů je vrozené instinktivní jednání, které je základem chování obratlovců. Probíhá podle schématu: a) vnitřní vyladění zvířete k určitému jednání; b) apetenční (hledací) činnost; c) analýza smyslových vjemů; d) objevení spouštěcího schématu jako reakce na klíčový podnět; e) vyvolání vrozeného instinktivního chování. Nauka obiologickém základu chování živočichů je etologie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: epigamní chování, instinktivní chování, zoopsychologie.