chorvatská literatura

Literatura

Začátky spjaty s hlaholským staroslověnským písemnictvím. Koncem 15. století se v přímořských městech Dalmácie objevuje zralá literatura renesanční a humanistická (S. Menčetič, D. Držič, M. Marulič, M. Držič, I. Grundlič), psaná chorvatsky, latinsky a italsky. V 16., 17. a zejména v 18. století pronikla do vědeckých spisů i do poezie myšlenka ilyrsko-slovanská, protiturecká (J. Križanič, A. Kačič-Miošič, M. A. Relkovič), vrcholila v 1. polovině 19. století v ilyrském hnutí, kdy se rodila novodobá chorvatská literatura (L. Gaj, S. Vraz, P. Preradovič, I. Mažuranič). Byl podnícen zájem o sbírání a vydávání lidové ústní slovesnosti, společné všem jižním Slovanům. V 60. a 70. letech se rozvíjela humoristická povídka a historický román (zejména A. Šenoa). Od 80. let převládal národně zaměřený kritický realismus a naturalismus (E. Kumičič, A. Kovačič, K. Š. Djalski, J. Kozarac.). Na přelomu 19. a 20. století tzv. Moderna (G. Matoš, I. Vojnovič, V. Nazor) pěstovala drama a poezii, jsou v ní zastoupeny symbolismus, impresionismus, novoromantismus, artismus aj. Po 1. světové válce se rozvíjel proud protiválečný a sociálně kritický, prosazoval se expresionismus. Vedoucí osobností byl M. Krleža, s ním působil A. Cesarec. Prózu psal S. Kolar, N. Simič, R. Marinkovič, V. Kaleb, poezii D. Cesarič, G. Krklec, D. Tadijanovič, T. Ujevič, drama zejména M. Krleža a M. Matkovič. Za 2. světové války zobrazovala literatura osvobozenecký boj (I. Goran, I. G. Kovačič, V. Nazor). Po roce 1945 se rozvíjela literatura realistická, socialisticky angažovaná, stylově různorodá. V tvorbě pokračovali autoři meziváleční, k nim se řadí M. Božič a V. Desnica v próze, J. Kaštelan a V. Parunová v poezii. V 50.letech dochází k diferenciaci. Mladá generace hledá nové tvůrčí postupy, rozšiřuje a prohlubuje tematický okruh. Výrazná skupina autorů, podávajících v prózách, dramatu i poezii především výpověd o myšlenkovém a citovém světě vlastní generace, se soustředila v 1. polovině 50. let kolem záhřebského časopisu Krugovi (S. Novak, I. Raos, I. Slamnig, Krsto Špoljar, A. Šoljan, V. Kuzmanovič, I. Kušan, z básníků zejména Slavko Mihalič, M. Slavíček, Vlado Gotovac, *1930). V 60. letech vstupuje do literatury jako nový hrdina mladý člověk dnešního velkoměsta a s ním i funkčně využitý městský hovorový jazyk a slang mládeže (Z. Majdak, Alojz Majetič, *1938, B. Glumac, *1938). Vůdčí postavení prózy trvá i v letech 70. s nástupem skupiny tzv. borgesovců (D. Kekanovió, *1947, P. Pavličič, *1946, G. Pribuson, *1948), kteří po počátečním prosazování nového pojetí funkce literatury hledají každý svou individuální cestu ke čtenáři, využívajíce i postupů a žánrů triviální literatury. Jejich cestu nastoupila i generace nejmladší (D. Ugrešičová, *1949, D. Slamnig, *1956).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 4. 2007
Autor: -red-