chicagská škola

Sociologie

Směr v americké sociologii, jehož stoupence, působící ve 20. letech 20. století na fakultě sociologie chicagské univerzity (R. E. Park, E. Burgess, N. Andrerson, E. Maurer a další), spojovala společná teoreticko-metodologická hlediska i badatelské zájmy. Chápali sociologii jako nauku o kolektivním chování, jako studium procesů, jež podněcují jednotlivce ke spolupráci a soutěžení ve společnosti. Tento dynamický přístup zakládal Park (ovlivněný německý sociology G. Simmelem a L. von Wiesem) na čtyřech formách vzájemného působení: soutěživosti, konfliktu, adaptaci a asimilaci. Tyto typy interakce mají zároveň představovat čtyři stadia vývoje každého sociálního jevu. Z těchto hledisek pak zkoumali problémy vztahů mezi různými rasovými skupinami, sociální stratifikaci, vývoj rodiny, způsob života a další. Zvláštní pozornost věnovali otázkám sociální ekologie, zejména ekologie amerických velkoměst, neboť právě tam viděli arénu „boje o život“. -Studovali přitom zvláště kriminalitu, tuláctví, zločinnost mládeže a další protispolečenské jevy. Jednotlivé sociální skupiny zkoumali jak z hlediska prostorové struktury bydliší, tak podle specifických normativních „kódů“ a soustav hodnot každé skupiny. Položili však základy takových směrů jako sociální ekologie a sociální patologie, přispěli k prohloubení sociologických metod (metoda vzorků a dotazníků). Ve vývoji americké sociologie představuje chicagská škola přechod od spekulativně filozofickému stadia ke stadiu empirickému.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Charles James Booth, komunita, Robert Ezra Park.