chemoterapie

Lékařství

[Řečtina], léčba infekčních a parazitárních onemocnění látkami připravenými chemickou syntézou (chemoterapeutiky), Za zakladatele chemoterapie je považován P. Ehrlich, který 1907 užil organickou sloučeninu arsenu (salvarsanu) k léčení syfilidy. Významný pro moderní chemoterapii byl objev sulfonamidů G. Domagkem v roce 1935. Vrcholné období rozvoje chemoterapie bylo zahájeno uplatněním antibiózy mikroorganismů v roce 1928 A. Fiemingem a vývojem prvního antibiotika penicilínu v roce 1935 A. Flemingem, H. W. Floreyem a E. B. Chainem. Chemoterapie zhoubných nádorů je chemická léčba zhoubných nádorů tzv. cytostatiky. Chemoterapie je u mnohých nádorů součástí komplexní léčby; používá se tedy nejen k léčbě pokročilých onemocnění. U těch nádorů, které jsou citlivé na cytostatika, uplatňuje se chemoterapie při likvidaci tzv. zbytkového onemocnění (mikroskopických, zatím nediagnostikovatelných ložisek nádoru, která nebyla ovlivněna základní komplexní léčbou). Viz také cytostatika; léčba.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: antibiotika, chemoterapeutika, Viliam Ujházy.