chemické názvosloví

chemieChemická nomenklatura – soubor pravidel, podle nichž se tvoří jednoznačný název sloučeniny. Původní triviální názvosloví přebíralo staré názvy (potaš, vinný kámen), jiné názvy zpravidla obrážely původ sloučenin (jablečná kyselina, chilský ledek). Moderní chemické názvosloví je systematické, vyjadřuje jednoznačné strukturu sloučeniny stejně jako strukturní chemický vzorec. U komplikovaných sloučenin vzniknou i značně dlouhé názvy, proto se v běžném textu často používají i nyní triviální názvy. Anorganické chemické názvosloví používá většinou spojení přídavného jména (odvozeného od elektropozitivní součásti sloučeniny, například vápenatý) a podstatného jména (odvozeného od elektronegativní součásti sloučeniny, například síran). Organické systematické chemické názvosloví je založeno na substituci. Základem je název uhlovodíku nebo heterocyklické sloučeniny. Přítomnost dalších atomů nebo skupin nahrazujících některé z jejich vodíkových atomů se vyjadřuje pomocí čísel, předpon, zakončení, například 1-brom-2-fluor-4-nitrohexan. Semisystematické (semitriviální) chemické názvosloví, které se prakticky užívá výlučně u přírodních látek, vychází z triviálních názvů a rozšiřuje je systematickými předponami a zakončením například 3,4-dihydroxyfenylalanin. – Starší názvy vytvořené podle radikálově funkčního názvosloví, například methylalkohol, by neměly být v odborném textu užívány. Dodržování chemického názvosloví (v podstatě značkové soustavy) umožňuje racionální informaci o sloučeninách jichž je dnes známo již přes 6 milionů.