charakterologie

Psychologie

[Řečtina], psychologické učení o charakteru, v užším pojetí diagnostika charakteru, v širším pojetí ekvivalent či součást psychologie osobnosti. Jako samostatná disciplína se charakterologie vyvíjela hlavně v německé psychologii 1. poloviny 20. století pod převládajícím vlivem idejí „Filozofié života“ a fenomenologie. Za nejstarší studii charakterologie lze považovat Tofrastovy Charaktery (3. století př.n.l.). V novověku se charakterologií zabývali zejména francouzští moralisté, dále A. Schopenhauer, F. Nietzsche a další. Prvním pokusem o vědecké založení charakterologie byla práce německého filozofa J. Bahnsena Nástin charakterologie; první ucelený systém charakterologie podal v roce 1910 L. Klages na základě učení o formách výrazu osobnosti.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 8. 2006
Autor: -red-