Čestmír Suška

*4.1.1952 (Praha), český sochař. V letech 1974–1980 studoval na Akademii výtvarných umění

v Praze. Otec pracoval jako elektromontér, matka jako účetní. V letech 1971–1973 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze, v období 1973–1974 byl rok v zaměstnání, vyráběl poutače do výkladních skříní obchodů, pracoval v Liberci

a v Teplicích

, kde si pronajal první atelier, kreslil a tvořil první plastiky (pod silným dojmem z kubismu

). V Teplicích poznal sochaře Vladimíra Šmída, který mu byl v mnohém vzorem. Pracoval na jeho mnoha realizacích v kameni a pálené hlíně v 70. a 80. letech. V letech 1974–1980 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér prof. J. Bradáčka). V roce 1980 měl první samostatnou výstavu v Klubu Křenová v Brně

(s Tomášem Rullerem) a účastnil se sympozia v Malechově. Během studií na vysoké škole a v období po studiích vytvářel sochy a objekty v určitém prostředí. Vznikaly tak instalace a později dokonce labyrinty, ve kterých byl důležitý kontakt mezi objekty a návštěvníkem, součástí labyrintu se stávala i herecká akce. V roce 1981 založil s filmařem M. Baumbruckem a hudebníkem P.Richterem Výtvarné divadlo Kolotoč, které spojovalo výtvarné objekty a masky s filmovou projekcí, diaprojekcí, hereckou akcí a scénickou hudbou. Toto divadlo realizovalo v letech 1981–1987 několik akcí a čtyři celovečerní představení, z nichž jedno (Bersidejsi) se ve zkrácené verzi stalo součástí celovečerního filmu Tomáše Vorla

Pražská pětka, což byl film vycházející z tvorby pěti avantgardních pražských divadel. Od roku 1985 lze v jeho práci pozorovat příklon ke klasičtěji chápané sochařské tvorbě, i když klade velký důraz na prostorová řešení realizací a instalace výstav. Jeho sochařské práce se dělily na dvě průběžně se prolínající části: na skupinu antropomorfizovaných skal a balvanů navazujících na česká pískovcová skalní města a jejich manýristické napodobeniny a na geometricky tvarované kompozice s opakující se tématikou hlava-idol. První hlavu-idol realizoval v opuce

na symposiu v Přední Kopanině

a potom ještě dvě další v pískovci jako součást umělé krajiny v Praze-Malešicích. Na plastiky antropomorfizovaných skal navazují práce z let 1987–1990 inspirované tvaroslovím kořenů, větví a uschlých stromů. Vznikly tak figurální plastiky z bronzu nebo polyesteru, které se mohou nazývat umělými samorosty (Had, Prase na procházce, Jelínek a další). Již od mládí se také věnuje kresbě a pastelům, které v jeho práci v letech 1986–1990 získávají na významu. V této době vznikla řada obrazů s tématikou pařezů, uschlých stromů, zasněžených krajin a zledovatělých skal. V letech 1987–1991 byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví

. Od roku 1990 je v jeho práci možno zaznamenat jemný zlom, vzniká celá řada pastelů na téma existence člověka a civilizace ve vesmíru s důrazem na propojení duše (našeho vnitřního prostoru) s prostorem okolo nás. Z tohoto tématu vyšel v pracích z pálené hlíny z let 1992–1993, které byly vystaveny na výstavě Vnitřní světlo ve Špálově galerii v Praze v dubnu roku 1993. Na těchto pracích a následné výstavě spolupracoval významný švýcarský light designer Rolf Derrer z Curychu

. Později vznikly rozměrné koule a kostky, v kterých povrch zmizel a samonosný skelet se stal vlastní plastikou. Souběžně vznikaly časově náročné práce z dřevěných kmenů, ze kterých vydlabal dřevo z vnitřního prostoru a zůstaly jen obvodové skelety. Tyto práce byly vystaveny Galerií hlavního Města Prahy na Staroměstské radnici v Praze v lednu a únoru roku 1995. V letech 1995–1996 ve vydlabávání obřích topolů došel tak daleko, že jeho práce připomínají dřevěné krajkoví podobné složitému gotickému žebroví kleneb nebo také náramky grónských obryň. Největší z těchto prací Velký posel, dosahující 5m výšky, vévodil celému souboru, který byl vystaven v únoru v prestižní výstavní síni Mánes v Praze. Díky grantu nadace Pollock Krasner Foundation, který v letech 1995–1996 pobíral, vznikly mimo uvedený soubor též rozměrné bronzové plastiky vytvořené s pomocí náročné technologie odlévání vnějšího i vnitřního prostoru těchto prací. Inspirován pobytem v Sculpture Space, Utica, NY, USA založil v roce 2000 Sochařské studio Bubec v prostorech bývalé skladové haly v Praze–Řeporyjích

, kde pracují umělci z České republiky i ze zahraničí a s výsledky jejich tvorby je veřejnost seznamována prostřednictvím dnů otevřených dveří, které se nazývají Art Safari.