červenka

Bakteriální onemocnění zvířat, které objevil v roce 1882 Louis Pasteur

. Chorobu způsobuje grampozitivní tyčinka Erysipelothrix rhusiopathiae. Hlavním rezervoárem jsou prasata, ale nemoc se může přenášet i na ovce, krůty a člověka. Bakterie přežívá ve výkalech, znečištěné půdě a podestýlce několik měsíců. Zdrojem jsou klinicky nebo latentně nemocná zvířata, která vylučují bakterie trusem do prostředí. Zdravé zvíře se může nakazit kontaminovaným krmivem, vodou, případně porušenou kůží (oděrky, rány) nebo i respiračně. První místo, kde se patogen pomnoží, jsou mandle. Odtud proniká do lymfatického a krevního oběhu. Bakterie poškozují vnitřní výstelku cév, shlukují se a tvoří tromby. Onemocnění má sezónní charakter. Vyskytuje se převážně v letních měsících, kdy v důsledku kombinace vysoké teploty a vlhkosti dochází ke snížení obranyschopnosti organismu. Inkubační doba červenky se pohybuje mezi třemi až pěti dny. Klinicky lze rozpoznat čtyři formy onemocnění. Perakutní forma, tzv. bílá červenka, se projevuje vysokými teplotami, skleslostí a následným úhynem do několika hodin. Akutní septická forma probíhá za příznaků vysoké horečky, nechutenství, zácpy, růžových až červených skvrn na krku, hřbetu a bocích. Bez léčení postižené zvíře umírá do dvou až čtyř dnů. Další formou je subklinická kožní forma, kdy po počátečních vysokých teplotách dojde k objevení kopřivkových změn na kůži. V této fázi může dojít k vyzdravení nebo přechodu do chronicity. Forma chronická se projevuje záněty kloubů, bolestí při pohybu a hubnutím. Někdy lze pozorovat nekrózy periferních částí těla (uši, ocas). Pokud patogen napadne srdeční chlopně, vyvolá tím srdeční nedostatečnost, která se projeví např. při porodu. Antibiotikem první volby v terapii bývá penicilín. Pro prevenci lze použít vakcinace velkochovů od stáří zvířat dvanácti týdnů inaktivovanou vakcínou v rozmezí dvou až čtyř týdnů.