bulharská hudba

Hudba

Od roku 865 po přijetí křesťanství převládl vliv řecko-byzantské hudební kultury. Z nejstarších dokladů byzantské hudby jsou známé tzv. bulharské sekvence, Beseda presbytera Kozmy (10. století), Bolgarskij rospev (13.–14. století) aj. Za turecké nadvlády byla v popředí lidová světská píseň (zbojnická i revoluční). Nová epocha začala po osvobození Bulharska (rok 1878). Nastal rozvoj umělé hudby. Zakladatelem byl E. Manolov (autor první bulharské opery Ubožačka, nedokončena, premiéra v roce 1910), dále D. Christov, G. Atanasov, N. Atanasov (*1886 – †1969, je autor první bulharských symfonií, rok 1912). V řadě sborových děl (Jezdci – L. Pipkova, Pronásledování – S. Obretenova) se odrazilo protifašistické povstání v roce 1923. V roce 1933 byla založena společnost Savremenna muzika (Současná hudba), jež se zabývala problémem národní svébytnosti bulharské hudby. Nový rozmach nastal po 2. světové válce. Vedle masových písní, kantát, oratorií, symfonií a komorní hudby se rozvíjí bulharská operní a baletní tvorba. Po roce 1946 byla otevřena čtyři operní divadla.Ve městech Stara Zagora a Varna (v roce 1947), Ruse (v roce 1949) a Plovdiv (v roce 1953). Významných úspěchů dosáhlo reprodukční umění pěvecké (N. Gjaurov). Skladatelé L. Pipkov, S. Obretenov, F. Kutev, P. Vladigerov, P. Stajnov, V. Stojanov, M. Goleminov, A. Rajčev, K. Iljev.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 10. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: bulharské divadlo.