britsko-etiopská válka

Vojenství

Ozbrojený konflikt v Africe (1867–1868). Už od 17. století docházelo v Etiopii k oslabování ústřední panovnické moci, rasové (místodržitelé) jednotlivých provincií vládli v podstatě nezávisle na něgušovi (císaři). Roku 1855 svrhl ras Kassa rasa Gondaru, ovládl provincie Godžam, Tigré a Šoa a prohlásil se „králem králů“ pod jménem Theodor II. Zpočátku využíval při potlačování odstředivých snah jednotlivých feudálů služeb britských rádců Waltera Plowdena a Johna Bella. Britům však nevyhovovalo posilování ústřední moci v Etiopii a začali podporovat některé císařovy odpůrce. Napětí vyvrcholilo poté, co neodpověděli na Theodorovu nabídku aliance. Uražený císař nechal v lednu 1864 uvěznit v magdalské pevnosti britského konzula Charlese D. Camerona a posléze i britské obchodníky a misionáře. V lednu 1866 byl uvězněn také britský vyslanec Hormuzd Rassam. Britové předložili Theodorovi II. několik ultimát, která císař ignoroval. Londýnská vláda poté rozhodla o použití síly a v říjnu 1867 se v Zule vylodil britsko-indický sbor vedený sirem Robertem Napierem. Jeho jednotky 10.4.1868 porazily Etiopany v bitvě u Arodži a 13.4. dobyly pevnost Magdala. Theodor II. poté spáchal sebevraždu a země upadla do bezvládí a chaosu. Britové se z Etiopie stáhli 1.6.1868. Teprve v roce 1872 se poměry v zemi uklidnily nástupem místodržitele Tigré, který začal vládnout jako císař Johannes IV. S Brity udržoval přátelské vztahy a za dodávky zbraní jim udělil velké hospodářské výsady.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 3. 2008
Autor: mim

Odkazující hesla: Teodor II..