bolest

Psychologie

Psychologie, tělesný či duševní stav, ve kterém vstupuje člověk do konfliktu s biologicky přirozenou tendencí ke zdraví. Stav bolesti je vždy víceznakovou a vysoce pohyblivou soustavou příznaků, projevující se objektivně (ztížením či překročením pravidelného plnění životních funkcí) i subjektivně (omezením nebo popřením pocitu slasti). V obou rovinách bolest porušuje psychofyzickou jednotu lidského organismu ve vztahu k jeho kapacitě. Bolest je možno charakterizovat jako projev bezmoci, oslabení či nemoci, výraz životních krizí i jako doprovodné jevy omezení uvolňující rezervní (náhradní) formy energií. Z tohoto pohledu má bolest pro člověka psychologický, noeticko-ontologický i regenerační význam. V rámci postojů člověka k bolest lze rozlišit tři základní typy reaktivních tendencí: aktivní odpor a přemáhání bolest,i pasivní snášení bolesti a vyběrový přístup k bolesti. Výběrový příklon člověka k bolesti je smysluplný pouze tehdy, je-li ovlivněn progresívními přístupy k životu a nikoliv negacemi demonstracemi a pesimismem. S ohledem na etiologii bolesti, podmíněnou komplexicitou její neuropsychofyziologické podstaty, je třeba vyčlenit velkou skupinu tzv. subjektivních bolestí, které nemají zjevnou příčinu a jsou charakteristické proměnlivou lokalizací. Tyto bolesti jsou pokládány za psychickou obranu jedince v situacích, které jsou buď neřešitelné, nebo ohrožují nejvyšší lidské hodnoty (morální traumata, dilemata svědomí). Každá bolest výrazně ovlivňuje chování a prožívání člověka do té míry, že v krajních případech může změnit i jeho osobnost.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 8. 2006
Autor: -red-