Bohumil Švarc

*21.2.1926 (Praha, Československo) – †1.4.2013 (Praha, Česká republika), český divadelní, filmový, televizní a dabingový herec. Dětství prožil na Malé Straně

(narodil se ve slavném domě U dvou sluncí v Nerudově ulici), jeho otec byl úředníkem, ale zároveň se věnoval ochotnicky divadlu. Malý Bohumil se již v roce 1936 objevil před filmovou kamerou (Ulička v ráji), další malou roličku si zahrál ve filmu Pantáta Bezoušek (1941). V době studií na reálném gymnaziu byl členem Dismanova dětského rozhlasového souboru, v roce 1944 byl přijat na Státní konzervatoř, která však byla vzápětí nacisty zavřena, a Švarc strávil zbytek války v totálním nasazení v hloubětínské továrně. V roce 1948 dokončil studium na konzervatoři a své první angažmá získal v Divadle J. K. Tyla

v Plzni (1948–1949). Poté se vrátil do Prahy, jednu sezónu strávil v Realistickém divadle a od roku 1950 byl členem Městských divadel pražských, kde sehrál přes čtyři stovky rolí, přičemž jeho doménou byly psychologicky složité postavy z řad inteligence a vládnoucích vrstev. 1. května 1953 uváděl historicky první vysílání tehdejší Československé televize. Od konce čtyřicátých let se pozvolna stával i vyhledávaným filmovým hercem, od 60. let se uplatňoval především v televizi (účinkoval v řadě seriálů – mj. Eliška a její rod, Sňatky z rozumu, Hříšní lidé města pražského, F. L. Věk, Byl jednou jeden dům, Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Dnes v jednom domě, Doktor z vejminku, Dynastie Nováků, Chlapci a chlapi, Malé dějiny jedné rodiny, Náhrdelník, Dobrodružství kriminalistiky, Dreyfusova aféra), později si zahrál i v několika zahraničních produkcích. Od roku 1949 se věnoval dabingu – patřil mezi první dabingové herce a podílel se na historicky prvním profesionálním českém dabingu zahraničního filmu (sovětské válečné drama Nebezpečná křižovatka). V dalších desetiletích se vypracoval mezi dabingovou špičku (mj. namlouval Christophera Lee jako Sherlocka Holmese

, Jacka Lemmona

a řadu dalších herců) a za své mistrovství v tomto oboru obdržel v roce 1996 Cenu Františka Filipovského (v témže roce získal i ocenění Senior Prix). Svůj nezaměnitelný barytonově zabarvený hlas uplatnil také v rozhlase (např. jako průvodce kdysi oblíbeným magazínem Meteor), v komentářích k dokumentárním filmům a na gramofonových nahrávkách známých děl (např. Manon Lescaut). Patřil též k zakládajícím členům Lyry Pragensis

. Byl čtyřikrát ženatý, jeho dcera Taťána Smržová (*1950) se stala rozhlasovou režisérkou, syn Bohumil (*1982) hercem a dabérem.

Vybraná filmogafie: adaptace známé povídky N. V. Gogola

Podobizna (1947), náborový příběh pro mládež Křižovatka života (1948), adaptace románu Aloise Jiráska

Temno (1950), vesnická komedie Slepice a kostelník (1950), budovatelský snímek Cesta ke štěstí (1951), historické drama Jan Žižka (1955), volná adaptace dalšího Jiráskova románu Psohlavci (1955), kriminální drama Padělek (1957), příběh z vojenského prostředí Zatoulané dělo (1958), pohádková moralita Dařbuján a Pandrhola (1959), psychologické drama z divadelního prostředí Zkouška pokračuje (1959), detektivka Bílá spona (1960), špionážní drama Páté oddělení (1960), příběh ze života ostravských montérů Rychlík do Ostravy (1960), optimistický pohled na radostný život v dobách socialismu Valčík pro milión (1960), satirická sci-fi komedie Muž z prvního století (1961), adaptace divadelní hry Oldřicha Daňka

Pohled do očí (1961), válečná agitka Pevnost na Rýně (1962), ponurá balada podle pohádky Jana Drdy

Zlaté kapradí (1963), rekonstrukce rumburské vzpoury Hvězda zvaná Pelyněk (1964), povídkový snímek ze života mladých lidí Strakatí andělé (1964), nepodařený pokus o hudební komedii Strašná žena (1965), dětský snímek Puščik jede do Prahy (1965), volné zpracování několika povídek Eduarda Basse

Lidé z maringotek (1966), historická komedie Slasti Otce vlasti (1969), mrazivé dobové podobenství Den sedmý, osmá noc (1969), bláznivá komedie Ďábelské líbánky (1970), televizní okupační drama o tragickém osudu herečky Anny Letenské

Kat nepočká (1971), prázdninový příběh pro děti Dobrodružství na Labi (1971), televizní drama Rozhovor (1972), historická rekonstrukce událostí od března do září 1838 Dny zrady I, II (1973), obraz poválečného pohraničí na motivy románu Václava Řezáče

Kronika žhavého léta (1973), pokus o retrokrimi s politickým pozadím Výstřely v Mariánských lázních (1973), hudební komedie Hvězda padá vzhůru (1974), válečný velkofilm o vzniku československé vojenské jednotky v Sovětském svazu Sokolovo (1974), drama ze dnů květnového povstání Zbraně pro Prahu (1974), drama z posledních válečných dnů Osvobození Prahy (1975), tendenční pohled na únorové události roku 1948 Vítězný lid (1977), zapomenutý snímek o zážitcích továrního řidiče Trasa (1978), televizní drama z prostředí veterinárního ústavu Jehla (1982), televizní hudební komedie podle divadelní hry Vítězslava Nezvala

Tři mušketýři (1983), milostné drama z prostředí módních návrhářek Příběh ´88 (1989), televizní komedie Utopím si ho sám (1989), obraz nejkrvavější bitvy druhé světové války Stalingrad (Německo 1993), televizní drama Dívka se zázračnou pamětí (1996), volné pokračování úspěšné pohádky Z pekla štěstí 2 (2001), televizní detektivka podle románu Georgese Simenona Maigret a otevřené okno (Francie 2001), válečné drama Hartova válka (USA 2002), televizní komedie podle povídky Jaroslava Haška

Stavovské rozdíly (2004), televizní psychologické drama Přetržený výkřik (Francie 1994), válečné drama z prostředí boxu Napola: Hitlerova elita (Německo 2004), satanský horor Satan přichází (USA 2006).