bižuterie

[Francouzština], původně šperk nebo imitace pravých šperků, dnes běžně užívaný a vyráběný módní doplněk z různých materiálů (kovy, sklo, keramika, plastické hmoty), podle nichž se bižuterie dělí (bižuterie kovová, skleněná, kamenová), tradiční evropská střediska výroby jsou obvykle specializována (bižuterie zlatá a doublé v Pforzheimu a Švábském Gmündu, kamenová v Idar-Obersteinu, stříbrná již od roku 1670 v Hanau, dále v Ženevě, Paříži, Londýně). Počátky české bižuterie spadají do 18. století, kdy vynález skelné kompozice v Turnově řeší konkurenci benátské skelné imitace a vyčerpávání pojizerských ložisek kamenů. Po krizi kolem poloviny 18. století se Turnov vrací ke kamenům (zejména granát) a centrum produkce skelných imitací se přesunuje do Jablonce a okolí. Od 70. let 18. století se rozvíjí pasířství, umožňující i produkci finálních bižuterních výrobků (zejména broušené skelné imitace kamenů, duté stříbřené nebo přebrušované mačkané perly). Od 60. let 19. století se výroba bižuterie zvyšuje zaváděním nových technologií, je rozšířena od Frýdlantu po Semily a koncem století se Jablonecko stává monopolním producentem b. Od 20. let 20. století se česká bižuterie zkvalitňuje působením výtvarníků Umělecko průmyslové školy (J. Horejc, F. Kysela, J. Brychta, J. Drahoňovský) a absolventů středních průmyslových škol (v roce 1880 byla založena umělecko průmyslová škola v Jablonci, v roce 1920 sklářská škola v Železném Brodě). 40. léta představují dočasný úpadek, od 2. poloviny 50. let se Česká republika stává opět jedním z hlavních producentů bižuterie (Jablonecké sklárny, Železnobrodské sklo, Brusírny kamenů, Skleněná bižuterie, Bižuterie). Úzká spolupráce s VŠUP vede k uplatnění nových technologií, uměleckých návrhů pro průmyslovou výrobu masového charakteru, zaměřenou zejména na export (těžištěm skleněná a kovová bižuterie).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 7. 3. 2007
Autor: -red-