bitva v Leytském zálivu

Vojenství

Americko-japonská námořní bitva za druhé světové války (1944). Šlo o největší námořní bitvu konfliktu, která Američanům otevřela cestu ke znovudobytí Filipín. Japonci se rozhodli zaútočit na americkou invazní flotilu (asi 700 lodí) poté, co se 20.10.1944 americká námořní pěchota začala vyloďovat na ostrově Leyte. Japonský plán Šo počítal s tím, že část flotily odláká pozornost amerických letadlových lodí, zatímco hlavní japonské síly napadnou podpůrná invazní plavidla a izolují tak vyloděné vojáky na pobřeží. Japonské lodě byly rozděleny do tří svazů: Severního (s letadlovými loděmi, fungoval jako návnada), Středního (s nejtěžšími bitevními loděmi) a Jižního (majícího podpořit útok na vyloďovací jednotky). Střední svaz byl 23.10. zpozorován americkými ponorkami, které potopily 2 křižníky. Následoval nálet palubních bombardérů, který potopil největší japonskou bitevní loď Musaši. Jižní svaz se střetl s nepřítelem v zálivu Surigao a během bitvy byl téměř celý zničen. Střednímu svazu se přesto podařilo proniknout k vyloďovacím jednotkám a potopit doprovodnou letadlovou loď a 2 torpédoborce. Ostatní lehká americká plavidla se udržela až do příletu svých bombardérů. Japonský nálet v jiné oblasti bojů mezitím potopil americkou lehkou letadlovou loď. Klamný Severní svaz splnil svou úlohu a nalákal na sebe těžké nálety, zaplatil za to ale ztrátou čtyř letadlových lodí. Taktika Japonců sice zčásti fungovala, slabost jejich letectva a rozdrcení Jižního svazu však vyústily v porážku. Kromě zničených lodí Japonci přišli o cca 500 letadel a 10000 námořníků.

Vytvořeno: 10. 3. 2008
Aktualizováno: 10. 3. 2008
Autor: mim