belgická hudba

Hudba

Prvního vrcholu dosáhla v 15. – l6. století, kdy se na území dnešní Belgie, Francie a Nizozemska rozvíjela nizozemská polyfonie. Její představitelé vytvořili pro celou Evropu platný vícehlasý kompoziční sloh a zastávali vedoucí místa v hudebním životě mnoha evropských zemí. V 17. století pronikla belgická varhanní hudba (Ch. Luython, J. P. Sweelinck), v 18. století tvorba clavecinová (J. B. Loeillet, *1680 – †1730, J. H. Fiocco, *1703 – †1741). V 18. století se hudební život zaměřil také na oblast opery. V roce 1759 byla uvedena první opera. Mnozí belgičtí operní skladatelé se uplatnili ve Francii (A. E. M. Grétry, F. J. Gossec, E. N. Méhul). V 19. století vynikla belgická houslová škola (H. Vieuxtemps, E. Ysaye). Nejvýznamnější představitel novodobé belgické hudby je C. Franck. Ze skladatelů 2. poloviny 19. století se dále uplatnil P. Benoît, ve 20. století zvláště P. Gilson (*1865 – †1942), J. Absil, A. Souris (*1899 – †1947), M. Poot, H. Pousseur.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 2. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: belgické divadlo.