Baskicko

Místa a oblasti

Španělsky Vizcaya – historické území na severozápadě Pyrenejského poloostrova. – Ve starověku obýváno iberskými kmeny Vardarů a Karystů; v 5. století př.n.l. ovlivněny invazí Keltů, po 3. století n.l. splynuly tyto kmeny s Basky přicházejícími z Navarry. Obyv. Baskicka žili v rodovém zřízení, živili se pastevectvím, udržovali si nezávislost na okolních státech. Po dobytí vizigótské říše Araby (711–714) se Baskicko dostalo do svazku s Asturií, vytvářela se rodová šlechta. V 10. století se zformovalo hrabství Álava, střídavě pod vlivem Navarry a Kastilie. Za navarrského panství rozděleno na tenencie (administrativní jednotky – středisky Álava, Guipúzcoa, Durango, Biskaya), které byly oporou vzestupu baskické rodové šlechty (rod Haro z kmene Karystů). Od 12. století zakládána privilegovaná města (San Sebastian, Logroňo). Od 1200 Baskicko součástí Kastílie. Rozmach města vyvolal sociální boje v Baskicku ve 13. až 14. století mezi spolky měst (hermandades) a rodovými vojenskými skupinami (banderizos). Od 15. století v Baskicku pokročilé výrobní vztahy (železářství, doky, obchod s Nizozemím); Baskové se podíleli na námořní a kolonizační expanzi Španělska, obdrželi národní výsady (fueros). V 19. století se španělská vláda snažila úplně podřídit Baskicko centrální správě; proti tomu řada povstání (v letech 1833, 1836, 1874). V 90. letech vznikly národní politické strany; zakázány za Primo de Rivery. Roku 1936 získalo Baskicko od levicové vlády širokou autonomii, potlačenou fašisty. Boj proti Frankově diktatuře pokračoval stávkovým hnutím i ozbrojenými prostředky (partyzánská válka roku 1945, organizace ETA); V roce 1978 obdržely baskické provincie prozatímní autonomní statut.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: Baskové, Bilbao, Vitoria-Gasteiz.