barvení mikroskopických preparátů

Metoda obarvení některých struktur buněk nebo tkání k snadnějšími pozorování. Obvykle se barví řezy získané vhodným postupem; viz také mikrotechnika. Barvení mikroskopických preparátů má být selektivní, tj. mají se zbarvit jen právě studované složky, popřípadě diferenciální, tj. mají se zbarvením odlišit studované útvary od útvarů jiných. Základem barvení mikroskopických preparátů může být i interakce iontů vhodných barviv (kyselá, tj. aniontová barviva; zásaditá, tj. kationtová barviva) s těmi místy v mikroskopickém preparátu, která mají opačný náboj. Barviva i substance v preparátu mohou měnit elektrický náboj v závislosti na pH. Při barvení mikroskopických preparátů se také může uplatnit vznik vodíkových můstků, rozpustnost barviva v tucích a schopnost některých barviv tvořit laky. Pro vitální barvení, tj. barvení živých buněk, je rozhodující propustnost povrchové membrány a schopnost živé buňky barvivo hromadit. Barvivo musí být pokud možno co nejméně pro buňku jedovaté. Od barvení mikroskopických preparátů je třeba odlišovat cytochemické, tzv. barevné reakce, tj. takové reakce, jejichž výsledkem je barevný produkt. V mikrobiologii je to diagnostická metoda rozlišení bakterií založená na schopnosti fixované prokaryontní buňky přijímat bazická nebo kyselá barviva. Nejznámějším barvícím postupem je Gramovo barvení, podle něhož se bakterie dělí na gramnegativní a grampozitivní. Gramlabilní je pomocné označení pro případ, kdy se některé bakterie barví pozitivně a některé negativně. Dalšími barvícími postupy jsou například Ziehl-Neelsenova metoda pro mykobakterie, Burriho metoda pro znázornění pouzder, Leifsonova technika pro barvení bičíků, metoda Neissera nebo Alberta na průkaz metachromatických zrn u korynebakterií, metoda Macchiavelliho pro barvení rickettsií. Viz také Gramovo barvení.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: Gramovo barvení.