bann

[Němčina], ve středověké západní a střední Evropě označení vladařské a soudcovské moci panovníka, v původním významu před upevněním feudálního státu bann znamenal zaříkávání a zažehnávání zla. Po vytvoření ústřední státní moci rozhodnutí a rozkazy panovníka, které se týkaly zásadních otázek ochrany právního řádu (včetně použití trestu smrti tzv. Blutbann) a vedení vojska (tzv. Heerbann). Bann se přenášel na vysoké feudály (knížata, biskupy), uplatňoval se při ochraně hradních správních celků a výrobní a tržní funkce měst, církví byl užíván ve významu prokletí (exkomunikace).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 9. 2006
Autor: -red-